Volant, který držíme každý den, nářadí v dílně nebo reproduktor v obývacím pokoji. Za běžnými věcmi stojí vývojová práce, které si většinou nevšímáme. Výstava Žně designu ji chce přiblížit veřejnosti. Její kurátor, teoretik designu Richard Vodička, vysvětluje, proč designér nemusí být celebritou, co jej překvapilo u značky Bosch a co může o navrhování prozradit obyčejný půllitr.
Žně designu vznikly v roce 2020 jako doprovodná výstava WiFič VEN! Teď máte novou halu a výstava zůstává otevřená až do konce roku 2026. Co umožnilo tu změnu?
V minulých ročnících jsme výstavu museli poměrně rychle demontovat. Měli jsme pocit, že ji mělo vidět víc lidí a že energie, kterou do ní vkládáme, neodpovídá tomu, co může přinést. Před časem se objevila možnost získat další dvě zemědělské haly. Netvrdím, že jsou nějakým skvostem. Je to bývalé zemědělské družstvo se všemi neduhy, které k tomu patří. Obě haly jsme ale upravili a v každé vznikla jedna výstava. Byl to trochu závod s časem, s výsledkem jsme však spokojení. Teď zveme školy, investory i laickou veřejnost. Nechceme téma uzavírat do odborné komunity. Rádi bychom, aby se o designu mluvilo také v restauracích a hospodách.
Mezi jednotlivými ročníky byly přestávky. Jak se během té doby proměnil přístup k výstavě?
Poprvé jsme takovou přehlídku udělali v roce 2020. Lidé se ptali, jestli jde o moravský Designblok. Pro nás to ale bylo především osahání tématu. Egoé má široké portfolio a zajímá nás, jak navrhují jiní, třeba v úplně odlišných oblastech produktového designu. Tehdy vystavovalo přibližně čtyřicet subjektů. Nebyli jsme ale spokojeni s tím, že ukážeme produkt a řekneme: Podívejte, tady je traktor Zetor a vedle zubařské křeslo. Chtěli jsme jít pod povrch a odhalit neviditelnou práci, technický vývoj i samotný průmyslový design.
První ročníky byly spíš konstatováním, co všechno existuje. V letech 2025 a 2026 jsme se začali odpoutávat od československého prostoru a vystrkovat růžky ven. Chceme v tom pokračovat. Významné značky nás mohou něco naučit už tím, že se na jejich produkty podíváme. Ještě lepší je spojit se s jejich designéry a poznat zákulisí. To se podařilo například u Bosche.
Má přítomnost zahraničních značek přilákat zahraniční návštěvníky, nebo je hlavním cílem vzdělávat místní veřejnost?
Vítáme každého, kdo je ochotný o tématu diskutovat. Spolupracujeme se středními školami i univerzitami, také v mezinárodním kontextu. Díky tomu si během roku přivedeme různé skupiny návštěvníků. Návštěvnost nás samozřejmě zajímá, nechceme to dělat jen pro sebe. Nejde nám ale o dramatické navyšování čísel. Máme široký záběr a často nás překvapuje, kdo všechno se chce do debaty zapojit.
O designu se hodně mluví, málokdy se však opravdu jde pod povrch. My chceme slyšet, co se děje za dveřmi vývojových týmů. Designér nemusí být viditelný jako celebrita. Měl by být jakýmsi dirigentem celého procesu, do kterého patří technický vývoj, ergonomie i efektivita výroby. Teprve pak to dává smysl.
Takže design nechápete především jako estetiku?
Chceme mluvit o funkčnosti, vyrobitelnosti a dostupnosti. Design nemá být elitářskou záležitostí, ale součástí každého smysluplného života. Každá značka by měla uvažovat o tom, proč je její produkt příliš drahý. Jestli nepoužila zbytečně nákladný nebo nevhodný materiál, případně něco nezanedbala při navrhování. Věc samozřejmě nemůže být úplně levná za každou cenu. Přiměřenost je ale důležitá hodnota.
Znamená zařazení do výstavy, že výrobek považujete za dokonalý?
Návštěvníci někdy očekávají, že vystavený produkt dostává pomyslnou medaili. My věci pečlivě vybíráme, neznamená to však, že jsou nekritizovatelné nebo že se všechno podařilo na sto procent. Navíc nejde o přehlídku novinek. Ukazujeme i produkty, které jsou na trhu delší dobu. Zajímá nás, že někdo dobře přemýšlel o jejich podobě a že se bez velkých změn stále prodávají. Vedle nich chceme představovat novinky nebo začínající projekty. Pestrost je pro nás důležitá.
V minulosti jste mluvil o tom, že průmyslový design nemá v médiích takovou pozornost jako třeba české sklo. Zlepšilo se to?
Nemám datovou analýzu, abych to mohl vyčíslit. Pocitově se situace asi zlepšuje, ale ještě není vyhráno. Máme třeba velkou radost, že vystavujeme volant ze Škodovky. V autě jej každý drží, ale většinou nepřemýšlí o tom, že ho někdo pečlivě navrhoval. O autech se bavíme hlavně jako o karoseriích, o jejich vnějším vzhledu nebo celkovém dojmu. My chceme z interiéru vyjmout jednu věc, nasvítit ji a věnovat jí pozornost.
Vedle sériového volantu navíc ukazujeme volant z konceptu vozu. Jeden je běžně vyráběný produkt, druhý představuje vizi budoucnosti. Vedle sebe vytvářejí zajímavé napětí. Baví mě sledovat, jak je návštěvníci komentují a jak přímo ve výstavním prostoru vzniká debata. To je odměna za energii, kterou do projektu vkládáme.
Kam chcete projekt dál posouvat?
Máme určité představy, i když ještě nemají úplně přesné obrysy. V Bílovicích průběžně vedeme debatu o tom, že kvalitní průmyslový design a designérská profese mají být samozřejmou součástí každé značky, která to myslí vážně.
Nenáleží nám říkat jiným firmám, co mají dělat. Můžeme ale pokládat otázky. Například jestli jejich produktové portfolio není roztříštěné. Některé značky spolupracují s mnoha autory a výsledkem může být problematická čitelnost celku.
Zajímají nás značky jako Kärcher nebo Fiskars. Ne všechny se nám podařilo oslovit, ale díváme se tímto směrem. Zkoumáme, jak někdo dokáže kvalitní průmyslový design uplatňovat deset nebo dvacet let. Narazili jsme také na studio TEAMS Design, které pro Bosch pracuje dlouhá desetiletí a soustavně posouvá jeho produkty z hlediska ergonomie i používání.
U zrodu designu nářadí Bosch stál Hans Erich Slany, který pocházel z českých zemí. Překvapila vás tato stopa?
Odhalování a vyhledávání podobných souvislostí je součástí naší práce na Poli designu. Ještě na jaře jsme o studiu TEAMS Design moc nevěděli. Potom jsem je navštívil ve Stuttgartu a začal si studovat jeho historii. Dozvěděl jsem se o Hansi Erichu Slanym, o jeho životě v Sudetech i poválečném odsunu.
Zjistili jsme také, že ve studiu působí designér Michael Meyer. Přijal naše pozvání na WiFič VEN! a vedl jsem s ním rozhovor, který poodhalil právě zákulisí práce. Snad je tím založená i další spolupráce.
TEAMS Design, dříve Slany Design, je pro nás velkým objevem. Čteme o něm německou knihu, což jde pomalu, ale baví nás to. Ukazuje se, že kvalitní věci nevznikají překotně. Stojí za nimi dlouhá systematická práce a určitá tvrdohlavost.
Jakou další českou stopu ve světových značkách na výstavě představujete?
Práci Ondřeje Václavíka pro Harman Kardon. Vystavujeme bezdrátové reproduktory, které mají vedle zvuku také minimalistický design. Mohou být ozdobou interiéru, ale nemusí konkurovat volnému umění. Nejsou sochou, spíš parťákem do obývacího pokoje, který dodává atmosféru.
Ondřej má za sebou zkušenosti z Asie a dnes je zpátky v Česku. Právě lidem s takovou zkušeností z různých prostředí bychom měli naslouchat.
Chybí v Česku platforma, která by sdružovala i menší, samostatně pracující průmyslové designéry?
Určitě chybí. V té souvislosti je dobré říct, že název Žně designu jsme nevymysleli. Má kořeny v devadesátých letech, kdy existovalo Design centrum České republiky. Jeho šéf Karel Kobosil při každoroční bilanci toho, co nového vzniklo, říkával, že to byly skutečné žně designu.
Název výstavy v sobě nese také tento odkaz. Nechceme jen sentimentálně vzpomínat, jak dřív bylo lépe. Řada designérů se ale shoduje, že Design centrum bylo důležitým článkem mezi profesí a průmyslem.
Někteří lidé, kteří přijíždějí do Bílovic, od nás očekávají, že na tuto tradici navážeme a vytvoříme místo pro formální i neformální setkávání. Mluvil o tom například Tomáš Chludil, který stojí za vývojem tramvaje pro Prahu. Ptal se, jestli nechceme tu rukavici zvednout a zvát lidi systematičtěji.
Chcete ji zvednout?
Možná už se to organicky děje. Aby to ale opravdu dávalo smysl, potřebuje to víc organizace a profesionality. Část práce už asi začala.
Vystavujete pět půllitrů pro české pivovary. Co se dá ukázat na tak obyčejném předmětu?
Bylo by zajímavé zeptat se všech pěti autorů, co jim práce dala a jaký prostor pro návrh měli. Jak říká slovenský designér Ferdinand Hrenka, bez sladkých řečí.
Do každého půllitru se musí vejít pivo, ale každý nabízí jiný emocionální zážitek. Jinak se drží, jinak vypadá, když ho na zahrádce před hospodou prosvítí slunce. U skla je to těžké, protože tento předmět byl navržen už tolikrát.
Nedávno jsem si na jednom setkání nechal natočit pivo do skla od Ronyho Plesla a říkal jsem si, že je to opravdový šperk. Obsah i forma fungovaly dohromady.
Pole designu spojuje výrobní firmu, výstavy, klub, program pro děti i ubytování. Kdo k vám vlastně přijíždí?
To je důležitá otázka. WiFič VEN! jsme v roce 2026 uspořádali podeváté a Žně designu počtvrté. Vždycky jsme cítili, že na konci srpna přichází vyvrcholení sil, které se promění v něco velkého a produkčně náročného. Postupně jsme ale potřebovali tuto energii rozprostřít do celého roku.
Pole designu je dnes náladou venkovního setkání WiFič VEN!, která se rozšířila do všech měsíců. Máme vzdělávací a kulturní programy i celoroční ubytování.
Přijíždějí senioři i mladí lidé, laici, odborníci a architekti. Všechny ty skupiny jsou zastoupené, skoro bych řekl rovnoměrně. Neuzavíráme se nikomu. Tak jsme to chtěli, ale sami jsme překvapení, jak to funguje.
Kdybyste měl ze Žní designu vybrat jeden exponát, kvůli kterému stojí za to přijet, který by to byl?
To je záludná otázka. Už jsme mluvili o Boschi nebo Škodě, ale to jsou očekávatelné věci. Musím zmínit také českou značku Narex. Mnoho lidí ji vnímá jako rodinné stříbro minulých desetiletí, včetně období socialismu. Dnes se jí snaží dát nový náboj a dobře si uvědomují, co poctivý design znamená a obnáší.
Někdy o mně lidé říkají, že jsem odpůrcem vázičkářství. Tak to ale není. Doma máme vázu od Dechem a tyto značky osobně respektuji. Rádi bychom však připomínali také značky typu Narex a ukazovali, že i vrtačka je důležitá.
Neuvědomujeme si to, ale bez ručního nářadí bychom neměli zajištěnu spoustu základních věcí v domácnosti nebo v kuchyni. Chceme se vracet k podstatě: za každou seriózně navrženou věcí stojí designér. Design nemá být jen estetickým doplňkem nebo pozlátkem.
